Úvodní stránka > Zahraniční operace

Zahraniční operace

Příslušníci 7. mechanizované brigády byli doposud nasazeni v celé řadě zahraničních operací jak na evropském, tak i asijském a africkém kontinentě. 

 

BOSNA A HERCEGOVINA

Etapu prvotních zkušeností představují nasazení na Balkáně. Vůbec první zahraniční operací “sedmičky” se v letech 1998 a 1999 stala mise SFOR v Bosně a Hercegovině. Český kontingent byl začleněn pod britské velení, velel mu plukovník Ján Gurník a tvořilo jej velitelství, 7. mechanizovaný prapor a vrtulníkový odřad. Mechanizovaný prapor byl postaven na základě 7. průzkumného praporu a jeho velitelem byl podplukovník Jaroslav Pražan. Hlavním úkolem českého kontingentu bylo zajistit v prostoru jeho odpovědnosti bezpečné podmínky pro návrat uprchlíků. K tomu sloužilo pozorování vytipovaných objektů a prostorů, pravidelné hlídkování, zabezpečení demobilizace jednotek znepřátelených stran, jejich odzbrojení atp. 

Do Bosny a Hercegoviny se brigáda vrátila ještě jednou v roce 2006 jako 4. kontingent AČR v operaci Althea. Jednotku tvořilo necelých sedm desítek vojáků, převážně ze 72. mechanizovaného praporu a velel jí podplukovník Vojtěch Prýgl. Jednotka odpovídala za ostrahu a ochranu základny v Tuzle a střežení jejího nejbližšího okolí.

 

KOSOVO

Mezi lety 2001 až 2008 pak byly jednotky brigády několikrát nasazeny v rámci operace KFOR v Kosovu. V roce 2001 to byla 7. průzkumná rota KFOR, postavená na základě kroměřížského 7. průzkumného praporu. Mezi její hlavní úkoly patřilo především  monitorování a střežení desítek kilometrů kosovsko-srbské hranice, pomoc při návratu uprchlíků a vytvoření podmínek pro obnovu mírového soužití kosovských Srbů a Albánců v prostoru odpovědnosti této roty.

V roce 2002 působil na území Kosova 1. česko-slovenský prapor, jehož velitelem byl podplukovník Jiří Dragan a základním posláním bylo zajistit bezpečné a klidné prostředí pro všechna místní etnika. Hlavními úkoly byly kontrola propouštěcích míst, doprovod osob a automobilů, nepravidelné prohledávací operace či zvládání demonstrací a nenadálých událostí. Na přelomu let 2003 a 2003 se do stejných míst vrátil 4. česko-slovenský prapor, jemuž velel podplukovník Zdeněk Havala a v poslední třetině mise podplukovník Josef Kopecký. Během působení této jednotky byl prostor odpovědnosti rozšířen, ke konci mise se navíc rozpoutala velká vlna násilností a etnických čistek, nejhorší od ukončení kosovského konfliktu v roce 1999.

Od roku 2005 začali působit čeští vojáci na území Kosova samostatně. V této nové situaci se první jednotkou postavenou 7. mechanizovanou brigádou stal 9. kontingent KFOR pod velením podplukovníka Pavla Lipky. Základem kontingentu byl 71. mechanizovaný prapor a tvořilo jen necelých 450 vojáků. Do jeho sestavy byla začleněna i záložní rota KFOR, připravená na území naší republiky pro případný přesun na Balkán. Kromě standardní monitorovací a hlídkové činnosti bylo jedním z důležitých úkolů kontingentu zrušení základny Gazala Lines a s tím související rozšíření základny Šajkovac, na níž mohli nově například přistávat vrtulníky.

Poslední jednotkou brigády, která v oblasti Kosova působila, byl v první polovině roku 2008 12. kontingent KFOR pod velením podplukovníka Jiřího Davida. Základ kontingentu tvořili příslušníci 72. mechanizovaného praporu, i oni měli stejné úkoly jako jejich předchůdci. Střežit kosovsko-srbskou hranici, zajišťovat bezpečnost menšin i ochranu kulturních památek v prostoru odpovědnosti a další. Tyto úkoly nicméně zkomplikovala náhlá změna mezinárodního postavení Kosova, kdy ze dne na den vyhlásilo svoji nezávislost na Srbsku. 

 

IRÁK

V roce 2006 se 7. mechanizovaná brigáda poprvé zapojila do zahraničních operací, probíhajících na území jihozápadní a střední Asie. V rámci strážní čety 10. až 12. kontingentu Vojenské policie se v Iráku, na základně Šajíba přibližně 25 km od Basry, postupně vystřídaly tři skupiny příslušníků 73. tankového praporu (vždy po třech měsících). Hlavním úkolem kontingentu vojenské policie bylo dohlížet na činnost místní policie a pomáhat při výcviku jejích členů.

Do Iráku  se “přáslavičtí tankáni” vrátili ještě dvakrát. Nejprve na přelomu 2007 a 2008 coby 4. kontingent AČR v sestavě sil MNF-I. Jednotce sta lidí velel podplukovník Jiří Hrazdil a jejím základním úkolem bylo zajištění nepřetržité ostrahy a ochrany kontrolně propouštěcích míst vedoucích do základny. Pět měsíců vojáci obden nastupovali v plné balistické ochraně do 24 hodinových služeb. Za dobu působení kontingentu byla základna zasažena více než třemi stovkami raket a minometných střel. Jeden z vojáků tankového praporu byl v květnu zasažen střepinami a po prvotním ošetření musel být přepraven zpět do České republiky.

Podruhé to bylo na počátku června 2008 a to v podobě 5. kontingentu AČR v misi MNF-I se zcela novým operačním úkolem. Poslání této jednotky tentokrát plně respektovalo vojenskou odbornost jejích příslušníků. V součinnosti s americkými tankovými experty  zabezpečovali v irácké tankové škole severně od Bagdádu výcvik  iráckých tankistů a řidičů bojových vozidel, pomáhali jim při údržbě techniky a zbraní, organizaci výuky.

 

AFGHÁNISTÁN – PRT LÓGAR

V Afghánistánu se od roku 2008 postupně vystřídaly všechny útvary 7. mechanizované brigády. Místem prvního a zároveň následného dlouholetého působení se stala malá provincie Lógar, na jejímž území pomáhaly jednotlivé kontingenty v rámci provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) zajistit rozvojové a rekonstrukční projekty pro obyvatele provincie.

Jádro 1. kontingentu PRT Lógar tvořili příslušníci 102. průzkumného praporu z Prostějova, doplněni o příslušníky “sedmičky” i jiných útvarů. Jednotce velel plukovník Ivo Střecha, který se krátce před odletem stal velitelem 7. mechanizované brigády. Kontingent, skládající se z vojenské části přibližně dvou set osob a desetičlenného civilního týmu specialistů, byl umístěn na základně Shank poblíž hlavního města provincie Pol-e Alam. V průběhu plnění úkolů se jednotce bohužel nevyhnula nešťastná událost. Jedno z vozidel Humvee najelo 30. dubna 2008 na improvizovanou nástražnou nálož – řidič rotný Radim Vaculík přišel o život a nadporučík Robert Chudý přišel o ruku a nohu. 

Druhý kontingent, přebírající po průzkumnících plnění operačního úkolu, byl již skoro celý postaven na bázi 7. mechanizované brigády a jeho velitelem se stal podplukovník Pavel Lipka. Přestože byla jednotka připravována především na doprovody civilních expertů, velmi brzy se musela zapojit do ochrany základny. Vedle bojových vozidel pěchoty se při ní uplatnily průzkumné prostředky LOS a SOM. V době častého ostřelování základny příslušníci kontingentu navíc převzali i ochranu  perimetru základy a v noci prováděli hlídkování až do vzdálenosti deseti kilometrů od základny. Ani tento kontingent se během svého působení nevyhnul dramatickým okamžikům. Tři příslušníci byli těžce zraněni při sérii raketových útoků a museli být repatriováni zpět do České republiky.  Při kontrole míst, odkud byla základna ostřelována, byla hlídka napadena nepřátelskou střelbou, jejímž výsledkem opět byla zranění na naší straně. V listopadu najelo jedno z Humvee na starou protitankovou minu a následná exploze utrhla celý předek vozidla. Vojákům uvnitř se naštěstí nic vážného nestalo. 

“Sedmička” se na stále rozrůstající základnu Shank vrátila v únoru 2010 v podobě 5. jednotky AČR PRT ISAF. Jednotce o síle skoro tří set vojáků, postavené na základu 72. mechanizovaného praporu, velel plukovník Rudolf Honzák.  Základním úkolem vojenské části bylo  vytvářet bezpečné prostředí pro práci civilních expertů, což v praxi znamenalo zorganizovat denně přibližně dvě patroly, které jezdily na kontroly rozvojových a rekonstrukčních projektů přímo v terénu nebo na jednání s místními obyvateli.  V jednu dobu se ale bezpečnostní situace zhoršila natolik, že byl civilní tým přesunut do Kábulu. Příslušníci 5. jednotky se o to více zapojili do čistě vojenských akcí a asistovali například při prohledávacích operacích. Také začali ve dvou týdenních turnusech působit na předsunuté bojové základně v Kherwaru jako posila americké roty. Tato jednotka jako poslední při plnění svých úkolů využívala vozidla Humvee. 

Přáslavický mechanizovaný prapor byl v létě 2010 vystřídán hranickými kolegy, kteří tvořili jádro 6. jednotky AČR PRT ISAF. Kontingentu velel plukovník Ctirad Gazda a stejně jako u jeho předchůdce jej tvořilo především velitelství, štábu, rota ochrany, rota podpory, průzkumný odřad (příslušníci 4. brigády rychlého nasazení), tým pyrotechniků a zdravotníků. Vojáci se střídali v patrolách, zabezpečujících činnost civilní části provinčního rekonstrukčního týmu, prováděli průzkumnou činnost a podíleli se i na výcviku jednotky Afghánské národní armády. Hraničtí taktéž navázali na započatou spolupráci s americkými vojáky a nadále se pravidelně střídali v náročných podmínkách malé základny v Kherwaru.

Naposledy se 7. mechanizovaná brigáda na základnu Shank v provincii Lógar vrátila v roce 2012. Desáté jednotce AČR PRT ISAF, postavené především na bázi 74. lehkého motorizovaného praporu, velel tehdejší velitel brigády plukovník Josef Kopecký. Organizace vojenské části jednotky se v zásadě příliš nelišila od jejích předchůdců a samozřejmě nechyběla ani civilní část expertů, podílejících se na zabezpečení konkrétních rozvojových projektů. Ty byly zaměřeny především na bezpečnost, vodní hospodářství, zemědělství, infrastrukturu a vzdělávání. Bezpečnostní situace v provincii nebyl ani nyní jednoduchá, na základnu byly vedeny desítky raketových útoků a dokonce došlo i pokusu o její přímé napadení. Během jednoho raketového útoku byl střepinami těžce raněn desátník Lukáš Hirka, který byl hned druhého dne transportován do své vlasti. Zdá se to skoro nemožné, ale díky nezměrnému úsilí Lukáše samotného, jeho rodiny, přátel z armády, pečujících zdravotníků a mnoha dalších, se jeho zdravotní stav od probuzení po dvou měsících umělého spánku a počáteční úplné nehybnosti postupně zlepšuje.

 

AFGHÁNISTÁN – OMLT/MAT WARDAK

Sedmá mechanizovaná brigáda byla v první polovině roku 2011 poprvé nasazena i v jiné oblasti Afghánistánu, s jiným operačním úkolem. V provincii Wardak zajišťovala 2. jednotka OMLT (Operational Mentoring and Liaison Team) výcvik příslušníků tzv. kandaku (praporu) Afghánské národní armády tak, aby byli schopni plnit operační úkoly samostatně a dokázali po odchodu spojeneckých sil zajistit v zemi stabilitu. Jednotce velel podplukovník Michal Kucharský, tvořilo ji skoro šest desítek mužů a skládala se ze štábu, pěti školících týmů, zdravotníků a leteckých a dělostřeleckých návodčí.  Každý tým zabezpečoval výcvik jedné roty, přičemž kromě výcviku se “mentoři” účastnili se svými svěřenci bojových operací, patrol a sloužili i jako styčný prvek mezi kandakem a spojeneckými silami. 

V průběhu nasazení došlo ke dvěma tragickým událostem. První byla exploze nástražného výbušného systému pod vozidlem IVECO velitele jednotky, při níž zahynul afghánský překladatel a poručík in memoriam Robert Vyroubal. Ztráta zkušeného a spolehlivého vojáka všemi otřásla, jednotka ale musela projít ještě jednou těžkou zkouškou. O měsíc a několik dní později byl totiž při útoku povstalců těžce raněn další příslušník týmu, Adrian Werner. Ani převoz zpět do vlasti a následná snaha lékařů nedokázali zvrátit Adrianův vážný stav, o čtvrt roku později svému zranění ve vojenské nemocnici Olomouc podlehl.

V dubnu 2012 převzala operační úkol 4. jednotka OMLT. Jádro tvořili příslušníci 72. mechanizovaného praporu, velel jí podplukovník Martin Botík a ve své podstatě se nijak nelišila od svých předchůdců. Po dobu jejího působení bylo zaznamenáno téměř sedm set bezpečnostních incidentů, přičemž nejčastěji se jednalo o nástražná výbušná zařízení a přímou střelbu na patroly a základnu jednotky. Společně s afghánskými a americkými vojáky se příslušníci čtvrté jednotky zúčastnili téměř dvou stovek bojových operací a důležitou součástí jejich práce byly i prohledávací operace, při nichž bylo zabaveno značné množství trhavin, munice a zbraní.

O rok později se “sedmička” do stejných prostorů provincie Wardak vrátila naposledy. Tentokrát jako 1. jednotka MAT (Military Advisory Team), která svou činností navazovala na OMLT. I jejím hlavním úkolem bylo radit afghánským vojákům, podporovat jejich činnost a v případě potřeby jim pomáhat s operačním plánováním a bojovým nasazením tak, aby byli později toto plnit samostatně. Jádro tvořili vojáci 71. mechanizovaného praporu, jednotce velel podplukovník Jan Zezula.

 

AFGHÁNISTÁN – SR BAF PARWAN

Dalším místem, na které byli příslušníci 7. mechanizované brigády nasazeni, se stala základna Bagrám v afghánské provincii Parwan. Na této obrovské základně, jejíž součástí je letiště (odtud zkratka BAF – Bagram Air Field), mohou přistávat letouny všech velikostí. Jedná se vlastně o takové městečko plné hangárů, skladů, s vlastní “městskou hromadnou dopravou” a ubytovacími prostory pro desítky tisíc vojáků a civilních pracovníků. 

První strážní rota zde působila od podzimu 2013, většinu tvořili vojáci ze 73. tankového praporu a velel jí kapitán Libor Tesař. Jednotka byla operačně podřízena americkému velení a jejím hlavním úkolem bylo zajistit bezpečnost severně od základny. K tomu sloužilo především patrolování s využitím od Američanů propůjčených tří desítek obrněných vozidel MaxxPro. Za branami základny se vojáci samozřejmě pohybovali i pěšky, hodně se zaměřovali na kontrolu míst, odkud v minulosti povstalci odpalovali na základnu rakety a také se snažili dohledávat skrýše se zbraněmi a municí.

Obdobně jako tomu bylo v předchozích dlouhodobých zahraničních operacích, střídá se v plnění úkolů strážní roty “sedmička” se “čtyřkou”.  Na podzim roku 2014 převzala operační úkol 3. strážní rota BAF, jejímž velitelem byl kapitán Petr Liška a základ tvořili příslušníci 72. mechanizovaného praporu. O rok později začala s plněním operačního úkolu pod velením kapitána Radka Šomana 5. strážní rota, vytvořená na bázi 71. mechanizovaného praporu. Hlavním úkolem obou bylo nadále provádět bezpečnostní opatření v severní části bezpečnostní zóny základny Bagrám. V rámci společných operací s americkými partnery bylo cílem zamezit nepřátelským aktivitám namířeným proti základně. Jako poslední jednotka naší brigády zde byla od podzimu 2016 do jara 2017 nasazena 7. strážní rota, postavená na bázi 73. tankového praporu. Jejím velitelem byl kapitán Petr Vítek.

 

AFRIKA – EU TM MALI

Na jaře roku 2013 se Česká republika zapojila do výcvikové mise Evropské unie (EU Traing Mission) v africkém Mali. Hlavním úkolem této mise pomoc při výstavbě a výcvike malijské armády tak, aby byla schopna samostatně bránit suverenitu a integritu své vlasti a čelit útokům islamistických radikálů. První dvě české jednotky sice byly postaveny na základě 4. brigády rychlého nasazení, nicméně již v té druhé měla 7. mechanizovaná brigáda své zastoupení. Zástupcem velitele poručíka Martina Sekery ze 41. mechanizovaného praporu ze Žatce se totiž stal nadrotmistr Stanislav Holotík a spolu s ním bylo v této misi nasazeno dalších 11 příslušníků “sedmičky”. Všichni byli vybráni díky svým zkušenostem z předchozích zahraničních operací, několik z nich bylo úspěšnými absolventy náročného kurzu Komando.

Po prvním roce nasazení v Africe byl operační úkol předán do rukou příslušníků 7. mechanizované brigády. Nejprve 3.  jednotce EUTM pod velením kapitána Martina Náplavy, vytvořené na základě 71. mechanizovaného praporu a posléze 4. jednotce, jejíž základ představovali vojáci 74. lehkého motorizovaného praporu a velel jí kapitán Michal Mamkin. Hlavním úkolem českých jednotek v této operaci je zajištění ochrany velitelství v hlavním městě Bamaku a doprovod představitelů mise při plnění jejich povinností jak ve městě, tak i v terénu. Součástí je i malý výcvikový tým, který působí na základně Koulikoro a organizuje zde výcvik místních vojáků. K plnění úkolů mají jednotky k dispozici lehká obrněná vozidla Iveco a speciálně upravené Land Rovery, tvz. Kajmany.

Na podzim roku 2016 se "sedmička" do Mali opět vrátila jako 8. jednotka, jíž velel kapitán Roman Petr a byla tvořena především příslušníky 72. mechanizovaného praporu. Toto úkolové uskupení bylo na jaře 2017 vystřídáno příslunšíky 71. mechanizovaného praporu pod velením kapitána Bedřicha Hýži.

Nahoru